Chees z Čertorájů "Tedy"

Jméno: Chees z Čertorájů (Tedy, Tedík, Tadeáš, Ted Fred...)

Chovatelská stanice: z Čertorájů

Datum narození: 3. 2. 2009

Rodokmen: ZDE

Život s Tedíkem Ďáblíkem.

Tedíka jsme si domů přivezli 2. dubna 2009. Nejprve to vypadalo na nejhodnější stvořeníčko na světě, avšak podobu klidného a miloučkého štěňátka na nás nevydržel hrát moc dlouho. Zase ale máme o zábavu postaráno...obzvlášť když se vrátíme domů z práce a najdeme pěkně uklizeno:-)

Tedík a jeho apetit...

Tedík je stvoření neposedné a dosti žravé. Strašně rád běhá venku a nejraději bez vodítka, proto se mu to snažíme dopřávat co nejčastěji. Také platí, že čím více je tam psích kamarádů, tak tím lépe. Celkem obstojně zvládá přiběhnout na zavolání, horší je to však s tou jeho žravostí (někdy mám pocit, že by nás klíďo vyměnil za sáček piškotů). Jakmile nějaký "fujtajbl" najde, tak už na přivolání dost dobře nereaguje. Občas jsme jako indiáni na válečné stezce - neustále ve střehu - abychom mohli včas zabránit nechtěné konzumaci převážně odpadků. Člověk si až s vlastnictvím "žravého" psa uvědomuje kolik špíny a odpadu kolem sebe má. Nezbývá tedy než trénovat dále, třeba ho jednou ty blafy omrzí :-) a přiběhne bez zaváhání.

Tedík a jeho lumpárny

Tedy je už téměř dospělý pes a tak už spousta vrtochů a nástrah je (doufejme) za námi. Jako štěně si pro nás občas nachystal pěkné překvápko. Na úvod ještě musím říci, že nezůstává sám doma často, pouze po dobu nezbytně nutnou (odcházím do práce později a Pavel z práce přichází dřív) tzn. většinou je sám max. 7 - 8 hodin. I tak tato doba stačí k vytvoření pořádného překvapení a mnohdy nám zůstává rozum stát, jak to ten náš pesan mohl zvládnout. 

Nejzajímavějším kouskem bylo, když jsem dorazila vyjímečně domů první a pes se mi, místo klasického vítání, plazil k nohám s opatrným vrtěním ocasu. Tak jsem obezřetně omrkla byt, a když jsem kromě jedné prázné nakousnuté krabice nenašla nic hrozného, tak jsem se s ním hezky přivítala a mohli jsme vyrazit na procházku. Už už jsem brala vodítko, když jsem si všimla nějaké bílé neznámé "hračky" v Tedyho pelíšku. Hned jsem to šla omrknout a vida sluchátko... Tedík si asi chtěl zatelefonovat, protože tam měl ukousnuté sluchátko od domovního telefonu. Pravda moc radost mi to neudělalo, ale na nějaké větší pokárání, potom co jsem se s ním přivítala, už bylo pozdě. Mimochodem sluchátko jsme nějakým zázrakem přidělali a zprovoznili, ovšem Tedíka to tak zaujalo, že druhej den telefonoval znovu:-) Dnes už máme šňůru od telefonu ke sluchátku pro jistotu přilepenou, aby ho to nelákalo. 

Další lumpárna se mu povedla asi o měsíc později, když jsem si večer chtěla pustit televizi a zjistila jsem, že nefuguje připojení k anténě. Vydala jsem se pátrat po příčině a hle ukousnutá šňůra od antény. Tak jsem si říkala: "No co.. šňůru koupíme celou novou." Pavel mě však uvedl do reality vzápětí, kdy mi sdělil, že šňůra vede pod podlahou až k venkovním dveřím. Tedík samozřejmě našel a vyhrabal z - pravda tehdy trochu chatrnějšího - prahu ten kousíček, který vedl nad podlahou (i když skrytý pod prahem) a překousl ho. Nakonec jsme koupili spojky a šňůru napojili a já pro jistotu práh přilepila izolepou..Tedík to ale zopakoval druhý den znovu, takže jsme to vzdali a šňůru napojovali pouze, když jsme chtěli koukat na televizi.

Dnes už si Tedy zvykl a většinou přes den, když jsme v práci, spí. Občas se mu povede nějaká vylomenina venku, třeba když mi zahučel do potůčku, který svou vůní připomínal močůvku a konzistencí bažinu. Asi touha po ochlazení v takovéto voňavé lázni byla silnější. Naštěstí sráz k potoku nebyl moc příkrý, jinak bych tam zahučela taky, když jsem ho, zapadnutého v bahně a posléze už také kňučícího, musela lovit.

I když nám Tedík občas připraví nějakou tu nečekanou situaci, tak jsme moc rádi, že ho máme. Takové lumpárny patří k životu a my se pak máme čemu smát. Všechny své vylomeniny vyvažuje svou milou a příjemnou povahou a není nad to, když nám pořádně vyběhaný a unavený usíná v náručí nebo třeba jen tak na nohou.